Kouřením i proti rakovině aneb Silový symbol živlu vzduchu
V poslední době stále častěji slýcháme o negativním vlivu kouření na naše zdraví, procházíme obdobím zákazů kouření na veřejnosti, v restauracích. Přesto, když se zamyslíme, patří kuřivo neodmyslitelně k dějinám lidstva samotného. A právě proto, ponoříme-li se v myšlenkách do historie, vás nepřekvapí pohled na šamana vychutnávajícího si doutník. Nebo ano? Jak to tedy s tím tabákem vlastně je? Objasnění a poučení nám poskytla šamanka a léčitelka Taisha Tauma.
28. 10. 2015 – Kouř je můj přítel. Je přítel mnoha lidí, kteří už ale dávno zapomněli na jeho přínos, a jen bezhlavě připalují jednu cigaretu o druhou. A tak se pro ně stává nepřítelem číslo jedna. Kouř, silový symbol živlu vzduchu, toho, kterému vládnou ženy, má obrovskou moc. Už před dávnými časy se nemocní vykuřovali všelijakými bylinkami a ku prospěchu nás všech se k této praxi mnozí léčitelé a šamané vrací. Rozdíl mezi šamanem a kuřákem ovšem jest v tom, že šaman nešlukuje, ale spořádaně kouř převaluje v ústech, přičemž si je plně vědom toho, proč „kouří“ a že zrovna „kouří“. Šaman si je také plně vědom toho co „kouří“. A v tom je právě ten rozdíl.
Co je to ten tabák?
Tabák je duchem doby, duchem obnovy a duchem uvolnění (například vnitřních strnulých témat). Tabák, coby rostlinka, roste už s vědomím, k čemu bude užívána - tedy k léčebným účelům - a to také očekává. Její Duch, jest bytostí moudrou, ochranitelskou, ale také přísnou. Užíváte-li tabák k účelu, k němuž byl stvořen a po věky používán, jste pod ochranou a nic vám nehrozí. Sáhnete-li však po tabáku, ještě notně upraveném mnohou chemií, vůněmi (o dehtu z papíru nemluvě), pak můžete počítat se zlostí ducha a s následky nemalými. Proto se také mnoho lidí stává „závislými“, což v této podobě vlastně znamená doslova prokletými.
Jak kouřit?
Tabák se nesmí vdechovat. Pokud ano, tak při velmi výjimečných situacích. Šaman ví, že šlukování nemá na léčivý účinek vliv, a tak nešlukuje. Duch vyžaduje po šamanovi, aby kouř užíval s plným vědomím. Šaman si tedy zapálí jen tehdy, kdy pomoc kouře potřebuje a ihned po vykuřování svůj doutník nechává uhasnout.
Proč užívat tabák?
Kouř tabáku má úžasnou vlastnost pohltit tíhu (těžkou energii) ze systému aury a čaker ji odebrat. Proto je potřeba místnost vyvětrat, nebo se okouřit venku. Tabák má takovou sílu, že dokáže i odstranit rakovinu (sama jsem to zažila). Jeho moc jest taková, že jej používám na „vážné“ případy, vždy, když je blok klienta odolný, když jde o posednutí a další zajímavosti osudu člověka. Vždy, když se chci zbavit těžkých energií od klientů, okouřím se, to znamená, že zapálím doutníkovou cigaretu a vydechuji kouř na sebe - na přední čakry, pak na každou ruku zvlášť a když mi „to“ visí na zádech, prostě vydechnu do úrovně obličeje a otočím se do oblaku kouře zády.
S kouřem tabáku lze navázat velmi silné spojení s duchovními bytostmi. Proto jej lze použít pro channeling, automatické písmo atd. Po dni terapií usedám na nádvoříčku, když cítím potřebu a s každým kouřovým obláčkem posílám děkovnou modlitbu, poděkování za požehnání, a prosím, aby se duchové starali o toho, či toho klienta. Děkuji za moje úspěchy, nebo prostě jen za to, že dýchám a mohu se radovat ze dne. To je doutník pokory, tak jsem si ho nazvala.
Když doutník zhasne, což dělá rád a pokaždé v jinou chvíli, je to pro mě znamení - víc není třeba. Rozhodně jej už znovu nezapaluji. Byla bych potrestaná. Doutník se netípá, chceme-li skončit sami dříve, necháme jej vyhasnout. Duch se rozloučí a pomalu odchází.
Rozlícený duch
Pokud kuřák kouří nazdařbůh, tedy třeba proto, že je ve stresu, protože ho někdo naštval, protože se po tom hubne, nebo protože to dělají ostatní, pak se duch tabáku řádně rozdurdí a provinilce pomalu trestá. Neúcta, se kterou si kuřák připaluje, jest neúctou k duchům, ale i k tradicím starodávných národů - našich předků. Vše má svůj následek. Kuřáci však - a zde bych se jich chtěla zastat - nekouří vlastně jen tak. Oni moc dobře vědí - neboť podvědomí je mocné - že kouř tabáku má moc očistit, ulevit, pomoct od bolesti, pomoct od starostí. Jediná chybička je v přístupu takového kuřáka. Často si zapaluje v přítomnosti jiných lidí, mluví s nimi - a cigaretu strká do úst, aniž by si to uvědomoval. Jenže Duch chce, abychom mu svou pozornost věnovali, když od něj chceme pomoc! To je slušnost i mezi lidmi. Duch tabáku potřebuje rituál, chce, abychom se rituálu účastnili. No a lidé zrovna řídí, koupou se, koukají na televizi, baví se s přáteli a cigareta jim hoří u nosu. Duch to nemá rád a na každém si najde něco, na čem se pak vyřádí. Plíce, kůže, cévy, srdce, potence, ale i psychika!!! Udělá si z člověka otroka - a stává se zlým sluhou, ba i zlým pánem.
Kdyby si člověk šel ulevit od tíhy dne, bylo by to v pořádku, kdyby si obřadně - tedy s úctou - zapálil čistý tabák a kouř vědomě vyfoukl na důležitá centra. Kdyby sledoval, jak se mu ulevuje, sám by zjistil, že mu stačí jen dvakrát, pětkrát potáhnout, pak by duchu poděkoval a nechal doutník usnout.
Stejné je to však i se všemi bylinami. Se vším, co člověk využívá v přírodě. Jest jedno, zda jde o marihuanu, o kávu, kakaové zrno, případně kopr. Vše má svého ducha a ten má své umění, které je ochoten předat a využít v náš prospěch. Ale má i své požadavky na nás. A světe div se, většinou mu stačí pokora.
Pamatujte, že každá živá bytost - zvíře, bylina, kámen - má svého Ducha a ten jest připraven být vaším přítelem, spojencem i učitelem. S úctou k němu přistupujte, před užitím jej potichu požádejte o službu (požehnání) a s úctou ho i užívejte. Vrátí se vám tato pokora na pocitu klidu, protože jste vstoupili do světa Velkého Ducha a on s vámi rozpráví…
Starobylé tajemství svátku čarodějnic Noc ze 30. dubna na 1. května je vskutku nocí magickou. Ve vesnicích se rozhoří ohně - je totiž večer...
Celý článek »