Energie a svoboda odpuštění
Mezi námi není nikdo, kdo by nebyl zraněn a neměl co odpouštět. Je paradoxem života, že se viník těchto těžkostí může z břemene toho, co se stalo, osvobodit snadněji než my. Pokud jste tímto tvrzení pobouřeni, máte problém. Pokud se domníváte, že odpuštění se dělá jednou a provždy, máte problém. Pokud kolem sebe vidíte jen viníky a na svém místě oběť, máte problém. Osvobodit se je snadné.
8. 1. 2024 – Křivda - jak o ní přemýšlet?
Proč je slovo „křivda“ v uvozovkách? Používáme jej jen jako pracovní název. Vysvětlíme si proč. To, co se nám jeví jako křivda, z pohledu vesmíru křivdou není. Tím, jak se k nám kdosi choval či chová, jsme zraněni, pamatujeme si to, zanechalo to mnohdy následky a ovlivňuje to náš život. To je vážné. Je léčivé si uvědomit, že kdo nám v životě nejvíc naložil, je naším učitelem. Na vesmírné úrovni jsme se zcela jistě domluvili, že nás přijde sem do hmoty zlobit a my se s tím budeme muset vypořádat. Slovo muset je také nepřesné. Můžeme udělat leccos jiného - například se zhroutit. Můžeme dovolit, aby se z nás stal zahořklý a zlý člověk. Nebo můžeme odpustit a žít lehce a svobodně. Posunout svou duši i mysl blíž ke světlu, k zářivému zdroji života. Ptáte se, co nás tento učitel vlastně přišel naučit? Právě tohle. Odpuštění.
Neplatí jednou a dost
Život je živý proces. Dokud žijeme, dochází ke změnám, ať se nám to líbí, nebo ne. Dochází k novým skutkům a emocím, a to i na straně našeho já, tak i u těch ostatních. Nové „křivdy“ je třeba nově odpustit. A co staré „křivdy“? Kupodivu i ty, které už jsme odpustili a vyrovnali se s nimi, se mohou kdykoliv znovu vynořit. Znamená to, že jsme je neodpustili tak docela - anebo to, že nás vesmír přivedl na novou rovinu bytí a je nutné odpustit i v této naší nové úrovni. Stejně jako cykly oběhu planet, jako změny ročních období - stejně tak duše opakuje určité duchovní pohyby - hlavní je, že nezačíná a nekončí, je napojena na zdroj. Proto i radost z bytí je proces, a proto také odpuštění je proces. Připusťme si, že žít v trvalém odpuštění je přirozené jako dýchat vzduch. („Ale není to tak jednoduché jako dýchat,“ říkáte si. Není. Ale můžeme se to naučit nebo se o to vytrvale pokoušet.)
Jak odpustit - GENERÁLNÍ PARDON
Vše, co nám příroda dala do vínku, je jednoduché. Radovat se ze života je přirozené, vzpomeňte si, jak jsme se těšili na každé ráno jako malincí. Jak dychtivě jsme otevřeli oči a vyskočili z postele. Odnaučily nás to generacemi zažité vzorce rodičů a postupně nás samotných, když jsme tyto vzorce bez odporu a přemýšlení přijali. Milovat svět, jeho krásu, naše blízké je jednoduché. Věřit, že pocházíme z jednoho zdroje a jsme propojeni, je jednoduché. Stačí poslouchat srdce a intuici. Také odpuštění je jednoduché. Představte si pocit křivdy jako balvan. Každý další den, týden, rok našeho života nám nakládá další balvany. Jsme jimi tak obtíženi, že už po své cestě skoro nemůžeme jít. Kdyby to byly skutečné, hmotné balvany, nakládali byste si dobrovolně takový náklad? Jistě že ne. Nedělejte to proto ani s domnělými křivdami, už proto, že se máte rádi. Anebo chcete mít. Udělte všem viníkům generální pardon. Tak se tomu říkalo za časů Švejka. Dnes bychom řekli všeobecná amnestie. Generální pardon platí pro minulost, přítomnost i budoucnost. Nemusíme klečet na kolenou a meditovat, abychom ho poskytli svým viníkům - i sobě. Víme přece, že chceme žít lehce a hezky. Víme, že nehodláme tahat balvany. A nechceme být připoutáni železnými okovy viny se svými viníky. Nechceme mít duši umazanou od každého bahna, kterým jsme prošli. Říkejte si jednoduchá slova: „Nevadí.“ „Je to jedno.“ „Tuto energii nepouštím do svého života, protože je vzácný. Já jsem vzácný.“
Odpuštění sobě
Odpustit sám sobě je jednou z nejtěžších věcí. Kdo byl vychován přísně, je schopen udělit generální pardon všem, jen ne sobě. Odpustit si vše, co jsme zkazili, je však jednou ze základních věcí, abychom mohli žít život. Stane se to jednoduchým, pokud si ujasníme, že chyby a omyly nejsou ve skutečnosti chybami. Vina pro vesmír neexistuje. Naše „chyby“ - ano náleží jim uvozovky stejně jako „křivdám“ - jsme udělali, abychom zjistili, kým chceme být. Každý jako dítě zašlápl žížalu, aby zjistil, jaké to je. A že už to dělat nechce. Chyby netvoří naše já. Já je tvořeno božskou energií, je to láska. Odhoďme balast a věnujme se tomu, na čem záleží. JÁ chce BÝT. Chce žít. A to je vše.
Jak změnit život Stalo se vám již někdy, že jste měli chuť se na všechno vykašlat a od základu změnit svůj život?...
Celý článek »