Fenomén změny času - kde se vzal a proč je stále s námi
Většina z nás nese jarní a podzimní časové skoky nelibě. Už pár let slýcháme, že dojde k jejich zrušení, ale stále jsou tu a my jsme nuceni je akceptovat. 29. října 2023 budeme opět posouvat ručičky hodin ve tři v noci o hodinu zpět na druhou hodinu ranní. Naše planeta se točí stále stejným tempem, přesto už má téměř každá země světa svůj vlastní čas. Proč tomu tak je?

23. 10. 2023 – Původně to byl vtip
V období dvou světových válek nastala v Evrope velká energetická krize. Spořilo se, jak to jen šlo. A tak došlo i na původní vtip zakladatele Spojených států amerických Benjamina Franklina, který koncem 18. století pronesl ironickou větu, že kdyby se vstávalo o hodinu dříve a o hodinu dříve šlo spát, více by se v USA vyrobilo a uspořila by se energie. Franklin nečekal, že by někdy na jeho slova došlo, nicméně v období dvou válek a mezi nimi i po nich se tak stalo. A v době zavedení této novinky to dokonce i fungovalo! Chudák Franklin, vynalezl tuto věc, ale už za ni nemohl dostat žádné tantiémy.
Historie posunu času
První pokus provedl jeden britský stavitel 120 let po Franklinovi. Zavedení posunu času se však nepovedlo. Až první světová válka této myšlence přála a díky zavedení změny času se mohlo ušetřit za paliva a energii, a to v obou válčících táborech. Poprvé to zkusili Švédové a všichni ostatní je rychle napodobili. Po ukončení války se však vše vrátilo ke starému dobrému „přirozenému“ času, podle toho, jak se naše planeta otáčí ke Slunci a od něj.
Za druhé světové války už byl tento ekonomicky výhodný nápad dobře znám, a tak na něj naskočily všechny státy. V letech 1940, 41 a 42 u nás dokonce platil „letní čas“ po celý rok. V roce 1949 byl v rámci konsolidace opět zrušen.
V roce 1979 však nastala energetická krize a v ní přišel válečný úsporný nápad opět ke slovu. Evropská unie se poté snažila o jednotnost v rámci svých hranic, proto zavedla letní čas v roce 1996 na celých 7 měsíců! A od té doby prozatím „jedeme“ v tomto modelu. Na zimní čas přeřizujeme hodiny tedy až koncem října.
Kde se hodiny nepřetáčí?
Od střídání času již dávno upustili v Číně a v dalších zemích Asie (kromě Íránu), v Africe, ve většině zemí Jižní Ameriky (kromě Brazílie, Chile a Paraguaye) a od roku 2014 také v Rusku. Evropa se zatím posunu na letní čas koncem března stále drží, kromě Islandu, Ruska, Běloruska, části Grónska, norských ostrovů Jan Mayen a Špicberků.
Ve Spojených státech amerických a Kanadě dojde k přechodu na letní čas o týden dříve a na zimní zase o týden později. Neplatí to však pro celou zemi. Zajímavé rovněž je i to, že na jižní polokouli v době, kdy máme letní čas, panuje čas zimní a naopak.
Nevýhody versus užitek
Protože úspora už není vůbec žádná vzhledem k moderním technologiím, je změna času pouhým gestem, které komplikuje provoz na letištích a železnicích a také jízdní řád dálkových autobusů. Komplikuje také střídání směn v továrnách a ve zdravotnictví. Polovině populace, která je více senzitivní, přináší migrény, infarkty, deprese, zvýšený počet dopravních nehod kvůli sníženému soustředění a také nespavost. V době, kdy se se změnou lidský organismus jakž takž srovná, přehazuje se čas nazpět. Z původního dobrého nápadu se stal nesmysl.
Podle odborníků je nejvyšší čas se tohoto zvyku vzdát a přestat mást přirozené biologické hodiny lidí.
Jak to bude dál?
Evropská Unie chtěla povinný letní čas zrušit již v roce 2019, ale nenašla mezi členskými státy podporu. Ani v dalších letech nedošlo k dohodě. Vzhledem k pandemii kovidu-19 dojde k nějakému ucelenému závěru Unie až v roce 2026. Ani pak se ale nemůžeme těšit na jednotný čas v rámci Evropy. Jednotlivé státy si rozhodnou samy o tom, jak budou či nebudou využívat letní čas. Některé státy chtějí přejít na přirozený kosmický, tedy „zimní“ čas, jiné si chtějí ponechat střídání, a ještě další chtějí používat pouze ten umělý, takzvaný „letní“. Na to nezbývá říci než: „Ach jo.“

Velikonoce nejsou jen o pomlázce a barvení vajíček. Jsou to dny plné symboliky, starých zvyků, očisty a...
Celý článek »