Hromnice – keltský svátek Imbolc
Imbolc byl také nazýván svátkem březích ovcí. Symbolem byl plamen života, který se rozžíhá v břichu ovcí a krav, ale také lidských žen. Příslib plodnosti a úrody. Bohyní svátku byla trojjediná Brighid: panna, matka a moudrá stařena. Imbolc byl velkým a slavným ohňovým svátkem Keltů.
30. 1. 2019 – Svatá panna, matka a stařena v jedné osobě
Čtyřicet dní od zimního slunovratu - svátku Yule (našich Vánoc) už Slunce ušlo dlouhou cestu po své magické kruhové dráze nazpět k nám. Na polích leží ještě sníh, ale mláďata v břichu svých matek sní sen, z něhož se probudí do zelené trávy. Každé semínko v promrzlé ornici už ví, že bude brzy klíčit. V tento den, 2. února, vyrývali Keltové první brázdu na polích. Vlévali do ní medovinu a pivo a zaorávali chléb a koláče jako obětinu matce Zemi, aby byla člověku přítelem a vydala svou sílu v podobě úrody. Na kopcích před svatyněmi a také v polích hořely obrovské ohně. Keltské kmeny k nim zpívaly písně o úrodě a o vracejícím se Slunci. Tančilo se, jedlo a pilo.
K uctění nejmocnější bohyně Brighid, kterou některé kmeny na našem území nazývaly také Danu, vyráběly ženy panenky ze slámy a šustí. S dívkami na ně šily oblečky, aby byla slaměná bohyně krásně vystrojená. Obcházely s nimi celou obec, protože magický kruh, který spolu panenkami - bohyněmi obešly, byl magickým útvarem, který jejich domovy chránil. Vstoupily do každého domu a přinášely požehnání Brighidy, za odměnu dostávaly medové koláče.
Pro ochranu Brighid se také pletly slaměné kříže, které se věšely nade dveře, nad trámy místností a na ovocné stromy. Kříž se podobal indické svastice, protože jeho základem byl čtverec, z jehož každého rohu vedl paprsek, čili byl nepravidelný.
Perunův den
Od ohňů v polích si Keltové zapalovali svíce a olejové lampičky a tento svatý oheň si nesli domů. Připomíná vám to něco? No jistě, naše křesťanské svíce hromničky. Však také křesťané, ale před nimi i Slované, přejali tento svátek od Keltů. Ruku na srce, každá smysluplná dávná kultura ctila stejná data, protože souvisely s cyklem obrozování přírody. U starých Slovanů byl svátek Hromnic neméně slavným. Byl zasvěcen hromovládnému bohu Perunovi, který se probouzí 2. února ze spánku a vrací se ke svému lidu, aby byl nápomocen lidem s úrodou, plodností a ochranou v druhé, světlé polovině roku. Svou přítomnost ohlašoval později na jaře Perun prvním hromem, při kterém lidé klekali, líbali zemi a také bouchali poleny a zatínali sekery do dřeva, aby měli celý rok sílu. Sekera je totiž atributem božského siláka Peruna. Však také jeho jméno znamená ten, který tluče, protože „perti“ znamenalo tlouci, bíti. Pokud jste si tohoto boha naklonili, používal svou sekeru a pádnou pěst k ochraně vašeho rodu. Na Hromnice neboli v Perunův den pak také zasévali Slované semínka peruniky, kosatce, který byl Perunovou květinou.
Uvedení Páně do chrámu
A jak je to s křesťany? 40 dní po Vánocích, tedy po narození Ježíška, jej Maria s Josefem nesli do chrámu k první slavnosti. Moudrý stařec Simeon tam při setkání s miminkem prohlásil, že právě toto dítě je světlem světa a předpověděl, že přinese světlo i pohanům. No proč ne? Pohané přinesli tento svátek křesťanům a ti mohou na oplátku také rozfoukávat posvátné světlo spolu s pohany. Oficiálně se nazývá tento den Svátek Uvedení Páně do chrámu. Vidíte, jak jsou všechny tyto svátky krásné? Není nutné se přít, komu tento svátek patří a kdo jej komu ukradl. Nikdo jej nezcizil, tento svátek tu vždy byl a posvátný kalendář v srdcích lidí diktoval všem v každé době, kdy je třeba slavit. Prosit Zemi, ať se vzbudí do krásy a plodnosti, žehnat ovečkám, aby rodily, žehnat domovům, aby byly v bezpečí a pod ochranou vyšší moci. I vy to můžete udělat s hromniční svící. Ať té ochranné moci říká kdokoliv jakkoliv, můžeme najít společný jmenovatel božstva nás všech. Je jím Život s velkým Ž.
Starobylé tajemství svátku čarodějnic Noc ze 30. dubna na 1. května je vskutku nocí magickou. Ve vesnicích se rozhoří ohně - je totiž večer...
Celý článek »