Kde se vzaly Dušičky
Ať věřící či nevěřící, 1. listopadu vedou kroky mnoha z nás na hřbitov ke hrobům blízkých. V rukou třímáme věnce, sazenice, svíčky. Kde se vzal tento zvyk? A jak je možné, že má takovou sílu, že ho dodržují i zavilí „pohané“?
30. 10. 2019 – Křesťanský kořínek...
Dušičkám o den předchází svátek Všech svatých. Vznikl při zasvěcení římského Pantheonu křesťanskému Bohu, panně Marii a svatým roku 639. Památka zesnulých pak byla logickým vyústěním modlitby za ty, kteří svatí zatím nejsou a ještě „úpí v očistci“. Přímluvou u Krista mohli lidé trápení svých zesnulých zkrátit. V tu dobu už křesťanství definitivně potlačilo pohanské bohy a Řím se stal mekkou křesťanství. Římská událost proběhla sice v květnu, ale celkově se křesťanské „dvousvátčí“, Všech svatých a Památka zesnulých, přesunuly na přelom října a listopadu. Pohanská tradice byla totiž příliš silná a lidé byli zvyklí slavit svátek zesnulých právě v této podzimní době. Zvyk je totiž opravdu želená košile. Anebo na tom datu něco je? Možná je opravdu magické!
... a pohanský kořen!
Samhain neboli svátek mrtvých slavili staří Keltové a po nich i Slované 1. listopadu, avšak podle keltské tradice každá oslava začínala vpředvečer svátku, čili 31. října. Právě zde nacházíme původ data dnešních Dušiček. Tisíciletá tradice Keltů a Slovanů se nedá jen tak vymazat. Církev se proto, jako v mnoha jiných případech, moudře přizpůsobila.
Dušičkové tradice
Keltové věřili, že o svátku Samhain se stěna mezi světy ztenčí a že duchové zemřelých mohou procházet skrz ni k nám. Dávali proto do oken svíce a lampičky, aby duchové trefili domů, ale také nechávali otevřená okna a odkrytý kouřovod nad topeništěm, aby mohli odejít a nezůstali doma „strašit“. Aby předešli hněvu duchů, podstrojovali jim, a to na zápraží i na stole. Podle Keltů i Slovanů mají duchové mrtvých rádi mléko, med, ořechy, ovoce a chléb, také čistou vodu, ale nejsou abstinenti, pijí i medovinu a pivo. Pro magický účel házeli do plamenů ohniště dobromysl, bazalku, nejčarovnější ze všech bylin verbenu a snítky routy. To vše proto, aby zajistili mrtvým plynulý přechod tam i zpět a dobrý průběh jejich návštěvy.
Křesťané dodnes zachovávají zapalování svíček doma i na hrobech na znamení věčného duchovního života. Nesmí chybět modlitba za duše v očistci. Na hroby se též pokládaly živé květiny nebo se sázely sazenice, protože i tato zelená kvetoucí rostlina je symbolem věčného života a toho, že smrt nevítězí. Dnešní umělé věnce a kytky možná ušetří peníze a vydrží, dokud je síh nerozmočí, ale symbolem rozhodně nejsou. V Čechách se na dušičky neplnily lampy petrolejem či olejem, ale máslem, to proto, že lidé věřili, že duchové mohou na jediný den vystoupit z očistce a přijít k nám (i zde vidíme keltské dědictví) a budou si potřebovat namazat rány a spáleniny z pekelných loží, aby si ulevili. I křesťané se snažili duchy nakrmit, ale jídlo jim neservírovali do misek, nýbrž házeli rovnou do ohně. Na některých místech naší vlasti kráčely průvody strašidelných masek. Tato tradice se zachovává v podobě amerického Halloweenu. Peklo se také dušičkové pečivo v podobě zkřížených kostí nebo čtverečků, které se v troubě nafoukly jako bublinka - těm se říkalo dušičky. Chodilo se také na koledu právě pro toto pečivo. Traduje se například jednoduchá říkanka: „Dušičky věrný, nejste všechny stejný, některý jste bílý, některý jste černý. Ať jste také nebo také, kéž se Pán Bůh smiluje a nechá vás odejíti ještě dneska do ráje.“
Starobylé tajemství svátku čarodějnic Noc ze 30. dubna na 1. května je vskutku nocí magickou. Ve vesnicích se rozhoří ohně - je totiž večer...
Celý článek »