Magie přelomu roku - Silvestr
Ve většině západního světa vládne tuto noc tanec, a veselí, alkohol teče proudem a nebe se rozzáří kyticemi ohňostrojů, aby pak světlo prvního lednového dne spatřilo zem plnou spálených odpadků, lahví a pozůstatků rachejtlí. Kdo je ten Silvestr, jehož svátek slavíme?
27. 12. 2023 – Zapomenutý papež
Roku 335 po Kristu zemřel svatý muž. Papež Silvester I. Kolo dějin se mezitím párkrát zatočilo a on skončil pod všemi těmi smilnými a zištnými papeži, kteří nedělají křesťanství čest, prostě nám připadá papež jako papež. Ale s ním tomu tak nebylo. Křest přijal jako mladík v době pronásledování římských křesťanů. Musel se ukrývat v lesích a počítat s tím, že každý den jeho života může být poslední. Podle tohoto prožitku si později jako papež dal jméno Silvester - Silva totiž znamená latinsky les a celé jméno značí „obyvatel lesa“. Vycházel také z lesů a léčil, až, jak se světcům stává, udělal zázrak - vyléčil z lepry římského císaře Konstantina Velikého! Za odměnu pak získal území Patrimonium Petri, na němž vznikl pozdější Vatikán. Císař Konstantin měl nového papeže v oblibě, vždyť jím byl vyléčen z tak hrozné nemoci, vydal tedy Milánský edikt, kterým nařídil křesťanství jako oficiální náboženství Říma a jím dobytých území. Se křtem váhal, nechal se však pokřtít na sklonku života v roce 313. Za pontifikátu Silvestra se tedy stal z pohanského Říma křesťanský a církev získala výsadní postavení ve světě - vždyť víra Říma byla nutně vírou civilizovaného světa. Ať z toho později vyplynulo cokoliv, Sivestr to myslel dobře, byl odvážný a velmi schopný. Později byl svatořečen a jeho svátek se slavil na výročí jeho smrti. S novým gregoriánským kalendářem se tento svátek posunul opět na konec roku - vždyť kdy jindy si zaslavit, než když odchází starý rok a přichází nový!
Silvestrovské tradice
Oslavy nového roku měly vždy pohanský původ a církvi se na našem území příliš nepovedlo zavést ty své. Jak víme, náš vynalézavý lid se nehádal, ale vždy pod rouškou nějakého křesťanského svatého vykonával dál svoje pohanské rituály. Před příchodem křesťanství do Čech slavili Keltové svátek Yule, který trval od prosince do začátku ledna - po splynutí s příchozími Slovany se tento svátek v podstatě zachoval i u nich a byl obohacen slovanskými prvky. Je vidět, že církev, jak měly ve zvyku, počkala na konec pohanských svátků a přesně tam posadila památku sv. Silvestra. Prostí lidé tedy do kostela šli, a poté pohansky žehnali na polích, zahradách a sadech zemi, aby v novém roce rodila - a to popelem z vánočního polene, vínem a medovinou. O půlnoci se jedl horký ovar s kroupy, křenem a jablky jako symbol hojnosti, kterou začínáme nový rok. Večer před Novým rokem chodily dům od domu ometačky - ometaly všechny kouty slepičími a husími peroutkami, aby vymetly z domu smůlu, nemoc, bídu i kletbu, kdyby se tam náhodou chtěla usadit. Ometačky také třikrát zaklepaly na krboviště nebo kamna, aby srdce rodiny žhnulo a spojovalo rod i v následujícícm roce. Poslední den roku se nesmělo prát prádlo, aby se štěstí a zdraví z domu nevypláchlo. Z keltských s slovanských časů se také zachovala pořádná tancovačka a tzv. „zpívaná“, původně se však nekonala v hospodě, ale sousedi se scházeli a každý hrál, nač uměl. Zpívaly se lidové písně se vztahem k zemi, ale jen ty veselé, protože už tehdy platilo, jak na Nový rok, tak po celý rok.
Současné zvyky
I my na Silvestra tančíme, zpíváme a jásáme. A víte proč? Tanec a veselá hudba zaháněly podle pohanských zvyků zlé duchy. Až budete v poslední den roku dovádět doma nebo někde na plese, vzpomeňte si na to. V germánských zemích se nejen o Vánocích, ale právě i na Silvestra jedla a stále jí „štóla“ - ta představuje ono keltské vánoční poleno, které o Silvestru dohoří, rozpadne se a jeho popel žehná domu. Na nový rok se u nás často vaří čočková polévka nebo čočka nakyselo - a to je symbol hojnosti, podobně jako původní kroupy. Určitě ji nevynechte. K uvítání nového roku se zapalovaly v oknech svíce - ostatně jako i při jiných slovanských a keltských svátcích. Z tohoto zvyku se rozvinul dnešní ohňostroj, který však oproti svíčkám často víc škodí, než pomáhá - ty utržené palce, vyražené oči a doutnající spáleniště za to opravdu nestojí. Možná bychom i v tomto případě měli zvážit návrat k původní duchovní podobě světla.
Velikonoce: Magické svátky znovuzrození a očisty Velikonoce nejsou jen o pomlázce a barvení vajíček. Jsou to dny plné symboliky, starých zvyků, očisty a...
Celý článek »