Pálení čarodejnic - svátek požehnání
Tolik populární pálení čarodějnic začalo jako krásná keltská slavnost, ale působení církve jej po staletí interpretovalo jako ďábelskou záležitost, až tomu nakonec věříme i my. Má svátek světla ještě šanci se očistit?
29. 4. 2019 – Svátek boha Slunce
Keltové vyznávali boha světla a slunce. V našich končinách se nazýval Lugh (přesný význam je proud světla, paprsek), v germánských končinách Belen. Odtud vznikl název největšího keltského svátku Beltain - Čas zářivého paprsku. Slavil se 1. května, ale protože všechny keltské oslavy začínaly vždy po západu Slunce vpředvečer svátku, začínalo se právě v termínu, který dodnes slavíme i my, posledního dubna. Nám stačí jedna noc, ale Keltové tomu dali klidně týden!
Posvátný oheň
Vpředvečer Belenova dne se ve všech obydlích zhasly domácí ohně. Pak kráčel slavnostní průvod na posvátné místo, které bývalo venku poblíž starého posvátného dubu. Zde už byla připravena slavnostní hranice, hudebníci a obětiny. Za druidských posvátných zpěvů na počest slunečního boha byl oheň zapálen čtyřmi vybranými obětníky ze čtyř světových stran. Lidé se přidali ke zpěvu svých kněží - druidů. Tento zpěv byl jejich společnou modlitbou. Do ohně se házely koláče ve tvaru slunečního kotouče a ulévalo se víno a medovina. Dým z posvátného ohně byl očišťující, něco jako křesťanské kadidlo, proto přes něho lidé skákali, aby prošli právě tímto dýmem a byli v něm okouřeni a očištěni. Do ohně se házely také jednoduché figury z proutí, které symbolizovaly zlé postavy z keltské mytologie a měly odvrátit od kmene a celé vesnice zlé síly. Poté se od posvátného ohně zapálily pochodně a lampičky a oheň se roznesl do všech stavení, aby byly domovy také požehnány.
Božská svatba
Beltain byl také dnem spojení dvou božstev - Belena a jeho družky Belisamy, nebo, v našich končinách, Lugha a jeho družky Danu. Rozdíl je jen ve jménech, jde o stejné bohy. Proto se na obřadním místě zatloukl do země dlouhý kmen nahoře nazdobený věncem z květů a stužkami. Ano, je to májka, která přetrvala ve stejné podobě dodnes. Májka značila mužský falus a zatlučení do země symbolizovalo průnik mužského principu s ženským a záruku úrodnosti. Nezůstalo samozřejmě u tohoto symbolického koitu, v noci Beltainu bylo počato mnoho dětí, které byly pokládány za obzvlášť požehnané.
Ukradený svátek
Když na naše území vniklo křesťanství, což se stalo v 9. století a rozvinulo nejvíce v době raného středověku, žili na našem území převážně potomci Slovanů, kteří se však spojili s částí Keltů, která naše území nikdy neopustila. Svátky měli v principu stejné. V tu dobu už to byli prostě Čechové. Česká knížata a církev měly snahu pohanské tradice vymýtit. Trnem v oku jim byl zejména tento nejvýznamnější svátek. Proto se církevní propagandou a ústy kněží stali z druidů čarodějové a čarodějnice, služebníci ďáblovi. Ze shromáždění kmene, nyní spíše sousedů u vatry, se staly černé sabaty. Bylo jasné, že kdo by takový svátek slavil, jednal by proti víře. Všemu se přiřkl satanský ráz a házení figur do ohně se stalo upalováním čarodějnic. Středověká církev doufala, že krutými sankcemi donutí lid tento svátek neslavit a zapomenout na něj. Jenže lidé tento svátek milovali a slavili jej dál, v některých dobách třeba i tajně. Něco v naší krvi, v našich kořenech, cítí, že je to silná mystická chvíle, která má význam. Dnes už nás za pálení čarodějnic nikdo nezavře do šatlavy, ani neupálí. Můžeme tedy bez obav slavit. Je dobré vědět, že tento svátek patří světlu, očištění, obrození a životu.
Kouzelné kameny - Všechny tváře jaspisu Jaspis se tváří, jako by byl mnoha kameny. Vypadá a účinkuje různě, všechny druhy a barvy jaspisu mají...
Celý článek »