Záhadné čertovy kameny na Vyšehradě
Najdete jej na cestě od rotundy svatého Martina k chrámu. Tři kusy sloupu, který na celém Vyšehradě nemá obdoby a není jasné, odkud může pocházet. Vyšehrad, jak se mu říká od dob starých Přemyslovců, je nejzáhadnějším místem Čech. Dříve se prý podle legend jmenoval Chrasten. A čertovy kameny jsou jen jednou záhadou z tisíce dalších.
2. 10. 2023 – Síra a energie
Za teplých dní jsou prý kameny cítit sírou. Záhadologové už mnohokrát zkoumali jejich energii. Máme několik desítek zjištění, že energie je hodně negativní, nemusíme se jí však bát. Působí tak, že když si do prostoru o sebe opřených kamenů dřepnete a chvíli setrváte, kameny z vás vytáhnou trápení, křivdy, mindráky, nevíru v sebe sama a podobné smetí. Asi ji spapají, nejspíš jim chutná. Rozhodně takto očištěnému člověku je pak lépe na světě a může odtud pokračovat rovnou do chrámu načerpat světlo a požehnání.
O staviteli a ďáblu
Jedna z legend o čertových kamenech praví, že když se stavěl chrám sv. Petra a Pavla, snažily se zlé mocnosti stavbu překazit. Vyslaly jednoho čerta, aby stavbu bořil - a on tak s velkou radostí činil. Jen jedno by měl ještě raději než zlost a žal těch, co chrám budovali - duši stavitele. Jedné noci, když čert stavbu vehementně bořil a rozmetával kameny do okolí, přišel si na něj posvítit stavitel i s knězem. Kněz se modlil a stříkal svěcenou vodou a ďáblovi to bylo nepříjemné. Prosil, aby toho nechali a že on pro tuto noc víc bořit nebude. „Musíš toho nechat docela,“ řekl stavitel. „My ten chrám dostavíme, ať chceš nebo ne.“ „Nechám toho,“ řekl ďábel, „když mi upíšeš svou duši. Tímhle chrámem si získáš slávu a bohatství do konce života, ale pak budeš můj.“ Stavitel se zamyslel a chvíli byl zticha. „Může být,“ přikývl i přes protesty kněze. „Pokud se se mnou vsadíš. Vsaďme se, že do rána než kohout třikrát zakokrhá, nestačíš přinést do tohoto chrámu sloup ze slavné římské katedrály svatých Petra a Pavla. Ukaž, jak jsi mocný a silný!“ Tak vybídl stavitel čerta. Čert si věřil. „Já ten kámen přinesu, človíčku,“ řekl pyšně. „A ty si chystej podpis vlastní krví, kterou navždy upíšeš svou duši peklu.“ „Co jsi to udělal,“ bědoval kněz. Stavitel ho uklidnil. „Jen počkejte, ctihodný otče. Mám totiž nápad.“
Prošel si vyšehradské město. Na kopci byl tenkrát dům vedle domu s malinkými zahrádkami a také kurníky. Stavitel přelezl pár plotů a našel, co hledal. Pěkný kurník pro slepice. Otevřel dvířka, sehnul se a vlezl dovnitř. Slepičky oddechovaly a žádná se nevzbudila, byla totiž hluboká noc. Stavitel si našel, kde spí pán slepic, kohout. Byl pěkný, černý, s barevnými péry v ocasu a červeným hřebínkem. Stavitel zadupal, zatleskal a začal zpívat hospodskou písničku. Přitom tančil a skákal po kurníku. Kohout se vylekal a chtěl vyhnat vetřelce. Zapleskal křídly, natáhl krk a výhružně zakokrhal. Poprvé, podruhé, potřetí. V tu chvíli letěl právě nad chrámem čert táhnoucí sloup z římského chrámu. Po cestě se zdržel, upustil těžký sloup do moře a musel jej lovit ven, ale přesto si byl jistý svým vítězstvím, neboť slunce ještě nepozlatilo vlny Vltavy. Když kohout zakokrhal, čert upustil sloup právě nad střechou chrámu. Ten propadl dovnitř po pravé straně oltáře, pokud stojíte čelem k němu. Probořil krov a nadělal škodu, avšak čert nad tímto místem i nad duší stavitele navždy ztratil moc. Sloup se rozlomil na tři kusy a byl později postaven v sadech, asi někde tam, kde býval onen kurník. Pokud přijdete do chrámu v místě, kde sloup spadl, najdete tam obraz ďábla, jak vztekle pouští sloup přímo nad vyšehradským kostelem.
O knězi a karbanu
Na Vyšehradě v kostele sloužil kněz, který byl milý, dobrosrdečný a hodný, ale měl jednu chybu - rád karbanil. U karet proseděl celé noci a stálo ho to mnoho peněz. Zadlužil se, ale doufal, že peníze vyhraje zpět. A tak se propadal do stále větší bídy. Už si chtěl sáhnout na život, ale byl by to čin proti Bohu, a toho se kněz přece jen dopustit nechtěl. Jednou se mu zjevil ďábel v podobě hezkého mládence. „Zaplatím tvé dluhy za tebe,“ řekl knězi, „pokud mi upíšeš svou duši.“ Kněz chtěl užuž podepsat úpis vlastní krví, ale pak ho napadlo, jak by mohl mít ještě jednu šanci. „Pojďme se vsadit,“ řekl ďáblu, „že nedoneseš sloup z římské katedrály dřív, než já dosloužím ranní mši. Když prohraju, dám ti svou duši. Když vyhraju, zaplatíš dluhy a nic po mně už nebudeš chtít.“ Čert se sázel rád a dost si věřil. Plácli si, čert popadl v Římě sloup a vytrhl jej z chrámové stavby. Letěl nad mořem a vtom pocítil dloubnutí! Byl to Hospodinův prst, který do něho strčil, aby dal knězi šanci. Čert hledal sloup v moři a doletěl na Vyšehrad právě tehdy, když kněz řekl závěrečnou větu: „Jděte ve jménu Páně.“ Vzteky upustil sloup, který spadl do chrámu a rozlomil se na tři části.
Tajemný nápis
Z vnitřní strany sloupů jsou patrny záhadné znaky. Někdo říká, že je to čertův podpis, jiní zase tvrdí, že se jedná o jedno z Božích jmen, které se nesmějí vyslovit. Nikdo to však dodnes nerozluštil. Třeba se to povede vám?
Velikonoce: Magické svátky znovuzrození a očisty Velikonoce nejsou jen o pomlázce a barvení vajíček. Jsou to dny plné symboliky, starých zvyků, očisty a...
Celý článek »