Zelené děti z jiného světa
Léta Páně 1173 za panování krále Štěpána našli lidé z městečka Woolpit v Anglii dvě polomrtvé děti. Chlapec a děvče měli světle zelenou pleť, šaty z neznámého materiálu a komunikovali dosud neslýchaným jazykem. Domácím lidem nerozuměli ani slovo. Jisté indicie naznačují, že mohli přijít z jiné dimenze. Je to možné?
14. 3. 2018 – Dobové zápisy
O této události existují záznamy hned ve dvou kronikách. Každý z kronikářů je popisuje jinak, ale v hlavních faktech se shodují. William z Newburghu a opat Ralph z Coggeshallu čerpali z mnoha dobových zdrojů. Z výpovědí vesničanů, tehdejších písařů, ze záznamů šlechtice, který se ujal dívky, a také z pamětí zelené holčičky, která se naučila brzy anglicky. „Byl jsem ohromen množstvím a váhou všech svědectví,“ napsal ve své kronice Historia de Rerum Anglicarum sir William.
Příběh nalezenců
Vše se odehrálo v době žní. Děti byly nalezeny v jámě zvané „vlčí jáma“. Asi desetiletá dívenka a o něco mladší chlapec leželi v mdlobách na zemi. Když se probrali, mhouřili oči před světlem a zakrývali si oči dlaněmi, trvalo dlouho, než se „rozkoukali“. Vlastníkem panství byl sir Richard de Calne z Wyke a právě k němu byly děti přivedeny. Sir Richard se dětí ujal a přikázal je nasytit. To se ukázalo jako velký problém! Skoro týden jim nosili všemožná jídla, děti však potravu odmítaly. Zeslábly a zdálo se, že zemřou. Až když jim lidé nabídli zelené fazole v luskách, děti je přijaly a jedly. „Na fazolích“ zůstaly několik měsíců, než si zvykly na chléb a běžnou stravu. Dívenka sílila, byla zvídavá a rychle se učila. Chlapec byl však smutný, přestával komunikovat, upadl do apatie a slábl, až zemřel. Richard de Calne dal dívku pokřtít, dostala křesťanské jméno Agnes. Brzy se naučila plynně anglicky a mohla o svém původu vyprávět. V dospělosti se provdala za muže ze vsi Lynn ze sousedního Norfolku. Ztratila zelenou barvu a vyhlížela zdravě. Byla prý energická a hubatá.
Co vyprávěla Agnes
Zemřelý chlapec byl Agnesin bratr. Žili prý v zemi Svatého Martina a byli křesťané. V jejich zemi panovalo stálé šero, proto jejich oči nebyly na světlo zvyklé. Toho dne, kdy prošli do naší reality, pásli prý dobytek svého otce. Hledali pár zaběhlých zvířat a vešli do jeskyně. Uslyšeli cinkání zvonků, šli za ním, cinkání bylo čím dál hlasitější. Podzemní chodba je zavedla hluboko pod zemský povrch, spatřili světelnou řeku a také světelnou podzemní horu. Děti se chtěly vrátit, ale nenašly už cestu. Když se přiblížily k řece, zmocnil se jich vír, který je přes ni přenesl. Probraly se v zemi plné jasu - v Anglii - a když otevřely oči, omdlely ze slunečního jasu. Cesta zpět byla zavřená a už nikdy ji nenašly. Agnes zcela jistě nebyla bláznivá, když toto do záznamů vyprávěla. Angličané si její příběh vykládali jednoznačně. Podle keltských bájí žili totiž v kopcích a mohylách pod zemí elfové a skřítci a nacházela se zde také říše mrtvých, kam odcházeli duchové zemřelých. Tuto teorii podpořila skutečnost, že první měsíce děti nemohly pozřít nic jiného než zelené fazole. Výhradně jimi se totiž podle legend živí duchové mrtvých.
Návštěvníci z jiného světa
Že se příběh odehrál, o tom není pochyb. Dokazují ho jednak záznamy z kronik, jednak i legendy, které vznikly z vyprávění pamětníků. Mezi dnešními Angličany dodnes pravděpodobně žijí potomci dívky Agnes. Materialisticky zaměření vědci a historikové se domnívají, že děti mohly pocházet od vlámských utečenců, kteří žili v izolovaných komunitách. Jak potom ale vysvětlit barvu pleti, nezvyklé oblečení a také fakt, že by vzdělaný Richard de Calne vlámštinu nepoznal? Vyloučeno. Další teorie tvrdí, že děti byly svěřenci hraběte z Norfolku, který je otrávil arsenikem proto, aby mohl dědit jejich majetky. Po otravě arsenikem prý nastává stav zelenání pleti zvaný chloróza. Zdravý rozum však hovoří proti - děti by se přece anglicky hladce dorozuměly. Ten samý zdravý rozum napovídá, že děti byly po celý svůj život až do svého příchodu živeny zelenou stravou. Právě proto byly zelené fazole to jediné, co byly ochotné sníst. Možná pojídaly rostliny s takovou dávkou chlorofylu, že byla jejich pleť - a jistě i pokožka všech jejich krajanů - přirozeně zbarvena do zelena. Stejně tak logicky se u dívky, která přežila a stravovala se tepelně upravenou stravou, postupně zabarvila kůže „normálně“. Takové rostliny však v naší přírodě nejsou známy. Muselo to být „někde jinde“. Hodně jinde. Existuje kniha objevená na území Čech zvaná Voynichův rukopis. Obsahuje kresby rostlin, které na celém světě nemají obdoby. Popisy rostlin z jiného světa. Prýští z nich zelená tekutina, v níž se na obrázcích koupou nahé ženy. Voynichův rukopis je některými vědci pokládám za herbář rostlin z jiné dimenze. Pokud děti prošly ze své reality sem, možná také autor Voynichova rukopisu prošel kdysi do jejich světa. A je tu ještě jeden záhadný fakt - v únoru před příchodem dětí se nad oblastí Woolpitu objevila nevídaná záře a pohybující se světla. Z pohledu dnešních záhadologů mohla světelná show provázet otevírání bran do jiného světa. Prastaré keltské legendy o podzemním světě elfů nejspíš dokazují, že brána mezi naším a zeleným světem se občas otevírá. Kdo projde příště?
Starobylé tajemství svátku čarodějnic Noc ze 30. dubna na 1. května je vskutku nocí magickou. Ve vesnicích se rozhoří ohně - je totiž večer...
Celý článek »